Sobota, Rennes, Bar L’Hic

 

Co budeme dělat? Zavoláme Tomskemu.

Noc byla malinko syrovější, jsme trochu zmlsaný bydlením na tomhle turné a tady se to blížilo spíš spaní na Vrahu, ale furt luxus, dostatek matrací, Lyssa skutečně přespala v tý místnosti s lezeckou stěnou plnou dráždivých výstupků, Klempa v noci spadnul z nějakýho podivnýho žebříku, při pokusu o dobytí spacího patra. Ráno nám ukázalo, kde to vlastně jsme. Zatímco v kuchyni probíhal brainstorming, jak uvařit snidani z toho, co nám tam nechali (olivovej olej, cukr a oregáno), OTK mezitím objevili skladiště plný chůd. Včerejší nález monokol a noční pád z komickýho žebříku najednou zazářil v jasnym světle. Yoz zesinal, a prohlásil, že jsme v ilegánim sídle baskickejch klaunů a musíme rychle pryč. Já ale dodávám: moc hodnejch klaunů, i když kvůli obtížný komunikaci z nich místy šel strach.

Musíme jet, Rennes je daleko.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Cesta uplynula celkem rychle, je tak snadný si zvyknout na život v dodávce, je to takovej pevnej bod, náš domov na tyhle dny. Asi jsem už psal, že jsme hned druhej den nakoupili ve Francii zásobu sýrů, včera jsme zjistili, že ještě nějaký máme a že možná přece jen hlavní zdroj zápachu v autě nemusíme bejt my a naše propocený trika.

Přijeli jsme na čas, Bar Hic je úplně v centru města, vedle rybí tržnice (všimnul jsem si, že Ondřej, když se s lidma baví anglicky, nevědomky přebírá jejich přízvuk, je to fakt empatickej kluk: na místě se hned ptal někoho z místních, a to s dokonale šišlavým francouzským přízvukem: Is this a fiš márkit? We need some fiš to the van). Vypadalo to tady moc hezky, francouzsky, všichni lidi venku v barech, ženy maj ten pověstnej francouzskej šmrnc, hodně jiný než Španělsko a jiná planeta než Baskicko. Hned jsme viděli Gillese, zpěváka Mollerů, vypadá ještě víc jako Francouz než dřív, a Freda, Xavier a jeho vejčitá hlava dorazili za chvilku, setkání se starejma kámošema jsou vždycky tak fajn. Regis a Tomas bohužel nemohli přijít… ale určitě je někdy zase uvidíme v Praze.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V Rennes jsme získali akutní pocit, že jsme špatně oblečený, ba dokonce naprosto nemožně. Zvlášť chlapi v tom dost jedou, je to jeden model vedle druhýho, viděli jsme fakt bláznivý věci, připadalo nám skoro neúnosný, že máme obyčejný triko a sportovní boty. Moller Plesset na to serou, všichni nosej kožený bundy, ale publikum dneska, to byl oživlej módní časopis. Zajímalo by nás, kolik z nich se věnuje včelařství. V baru stálo všechno třikrát víc než ve Španělsku, barmanka byla sice hezká a hezky oblečená, ale okázale si nás nevšímala, když jsme něco chtěli… ale i tak bylo super bejt ve Francii.

Na pódiu byl namontovanej měřák decibelů, kterej po překročení určitý úrovně automaticky vypne elektřinu. To nás úplně nepovzbudilo, a ještě k tomu lidi z kapely Formica, který taky hráli, se tvářili, že ohledně návštěvy koncertu nejsou zrovna optimisti. Ta kapela byla vůbec velmi zvláštní: žádný zelenáči, připadali jsme si vedle nich jako klučíci. Byli hrozně zarputilí, tvářili se mimořádně nasraně na celej svět, ale přitom hodný a hlavně hráli fakt melodický písničky. Jeden vypadal jako Nanoru, druhej jako nasranej Michal z Fetch. Měli tam svý publikum, hráli dobrej set… a mě napadlo, jestli jsem se vyhlášením včerejška za největší bizar turné neunáhlil.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bar se pomalu plnil, včetně celebrit. První přišel Tom Waits, OTK byli nadšený, že po tolika letech zvaní na koncert se konečně ukázal. Ale pravá megastar se dostavila pozdějc, a byl to sám Pierre Richard! Máme společnou fotku, hořčice mi z toho stoupla až do nosu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OTK měli velkej úspěch, hraví Francouzi si k nim rychle našli cestu a byl to moc dobrej koncert, kluci to nijak nešetřili a barman, kterej hlídal hluk, se postupně tvářil pořád truchlivějc. Když přišly na řadu flexatony a legrační zvuky z Korgu, měli OTK publikum omotaný kolem prstu. My jsme šli na věc trochu s obavama, přeci jen jsme v něčem trochu protipól a hrát potichu není úplně naše parketa. Ale překvapivě to fungovalo, hipsteři se kroutili a svíjeli a Francouzi na nás byli hodný. Sotva zazněla poslední nota a poslední aplaus tohohle turné, Záhoř se na mě podíval a bez sebemenší stopy emocí prohodil: „Za deset minut jedeme.“

Ano, je konec, je to pryč. Zbejvá dojet 1400 km do Prahy, jedeme na noc, únava je obrovská, energie jen malý zbytky. Ale shodli jsme se, že kdyby teď byl v Rennes day off, tak druhej tejden na turné není problém.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moller-Plesset nezapřeli svůj hlavní koníček, a to je láska k pití. Přivezli jsme jim becherovku, oni to neznali, a když jsme si před odjezdem povídali a loučili se, rozhodli se tu lahev zlikvidovat. Náhle ožili, nalejvali si mini panáky přímo do víčka, vyprávěli jsme si heroický historky. Jako třeba když byli Molleři na turné, měli za předním sklem krabici s trávou, a když to viděli policajti v Německu, musel někdo z nich na kontrolu moči. Vybrali si Xaviera, kterej to auto řídil. „Bylo to v pohodě, já nikdy nehulim, a že jsem měl v sobě asi šest piv, to jsem jim neříkal.“ Rennes bylo tuhle sobotu fakt živý a hlučný město. Když jsme nakládali, přišli k autu dva zoufalci, jestli jsme omylem nenaložili jejich igelitku. „My tady tak jdeme, a položili jsme si tu igelitku k vašemu autu, protože jsme šli tady do baru. A pak už byla pryč – je to moc důležitý, máme v ní lahev džusu s vodkou.“ V Rennes se totiž večer nesmí chlastat na ulici, je tam univerzita a válelo se jim pak na zemi moc ožralých studentů.

Ježiši, začíná mě bolet hlava.

DSC_1204.jpg_1

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s