Pátek, Andoain, Gastetxe de Andoain

 

Un cafecito con un ronito, kočičko.

Ráno bylo velmi krušný. Spali jsme odděleně, část u Asiera a zbytek u jeho kámoše. Asier moudře rozhodl, že nás vyzvedne až ve dvanáct, protože do Andoaínu to máme jen 90 kilometrů, a že se můžeme trochu projít po Vitorii. Tak jsme se nějak dali dohromady, sraz byl v jednom baru, kde Asier kdysi pracoval a kde prej dělaj dobrý pintxos, jak se tady říká všem těm tortillám a sendvičům a salátkům k snídani.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vitoria je hezká: město na kopci, kde jezděj v těch ulicích, který vedou do kopce, eskalátory, a v těch, který jsou po vrstevnici, zase stojí jeden bar vedle druhýho. Lidi byli vážně hodně jiný: jiný tváře, jiná řeč, všude nějaký znamení, že nejsme ve Španělsku: vlajky, mapy Baskicka úpícího v sevření Bourbonů, výzvy k podpoře politickejch vězňů… hrozně zajímavý. Chlapi vypadali všichni trochu jako Belmondo po nějaký těžký pařbě, byla jedna hodina odpoledne a Baskové stáli u sudů před barama a klopili do sebe piva. Zjistili jsme, že pan Ganjalood je Bask. Mimořádně mezi místní zapadá, vypadá jak oni a je vidět, že se mu tady líbí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Seděli jsme se v Asierově baru, Záhoř se včera naučil plynně baskicky, tak nám mohl tlumočit, co nám povídala úplně sťatá paní, trochu chebskýho střihu, která měla na klíně pejska a lila do sebe jedno pivo za druhým. Už máme před sebou jen dva koncerty a začíná se to na nás všech trochu podepisovat, jsme unavený, jetý, dochází oblečení, asi Lyssa přijede komplet v trikách OTK a naopak… a domů je to víc než 2000 kilometrů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sociální centrum pro mladý v Andoainu, alias Gastetxe, je starej hardcore klub s tradicí, vzniknul v 80. letech a konaly se tu velký koncerty, třeba Nomeansno tady hrajou dodnes na každým turné. Na nás je bohužel trochu předimenzovanej, kapacita asi 400 lidí, velký podium, velký PA, velký všechno. Z okna na nás zamával kudrnáč Joxi a jeho parta a my si všimli, že na lavici před klubem leží… podprda.  Tenhle detail předznamenal nejvíc bizar večer celýho turné. Stíhala nás katastrofa za katastrofou, ale postupně:

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Mělo se to zvučit (poprvé od Schwerte) a aparát v klubu byl fakt velkej. Domluvili jsme si s malým Baskem-zvukařem (klub nesl pár atributů Sedmičky, ale nebyl tam Kuře, jen tenhle Plivník), že to uděláme hodně rychle, on byl rád a začal si chystat kabely, což mu trvalo asi dvě a půl hodiny. Yoz mezitím zjistil, že z jednoho odposlechu něco píská, tak Baska suspendoval  z pozice zvukaře, aby ho pak vyznamenal tím, že ho jmenuje svým asistentem. Pátrání po zdroji pískotu Baskovi zabralo určitej čas, kterej využil Yoz k tomu, že mrdnul míč na basket přímo do baru, kde poskakoval mezi sklenicema, lahvemi a jiným sklem – nic se nerozbilo, což byl čistej zázrak jako z Lourd. Pak se ukázalo, že mám rozbitou basu (něco s elektrikou) a že strašně nepříjemně píská. Kluci zvukařský mi to spravili, ten náš to vymyslel a Bask přinesl šroubovák. Ondřejovi už trochu tekly nervy, tak nás obvinil, že jsme zase ožralí (což nebyla pravda, maximálně jsme mohli být ožralí ještě ze včerejška), my to popřeli a Vítek se v tu chvíli zřítil na pódiu do bubnů. Asi v devět večer – po čtyřech hodinách zvučení, tady se začíná hrát pozdě – jsme šli jíst, a Baskové se o nás musim říct postarali prvotřídně.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Seděli jsme u velkýho stolu v jídelně, připomínalo to poslední večeři Ježíše Krista. Kudrnáč a spol. nám navařili místní jídla a pili jsme k tomu cidru, která se musí nalejvat z vejšky, aby napěnila. Yoz se rozhodl, že bude mít pro Basky přednášku o třech kulturních evropskejch okruzích z hlediska alkoholových preferencí a jejich průsečíku, kterej leží v našem městě Praze. Stál u tabule, kreslil imaginární grafy a všichni ho napjatě poslouchali, a pak Kupón nalejval cidru z velký vejšky a všechno vylil na stůl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Další katastrofa přišla, když Baskové vyzvali Kupóna a Záhoře k basketu – venku na Gastetxe byl koš. Někdo hned prásknul jejich minulost (zazněly i slova primera division), takže Kudrnáč si začal myslet, že Záhoř hrál NBA. Záhoře to jako vždycky sralo, a vrchol byl, když pak pozdějc kluci baskický přišli a přinesli mu na památku dres svýho klubu jako dárek. Záhoř si to prohlídnul… a řek jen, že ho nepotřebuje. Přišlo nám to jako dost faux pas, tak jsme si ho vzali stranou a nutili ho, ať si to triko vezme, jinak nás tady bez milosti podříznou. Ale Lukáš je ve svejch postojích pevnej a začal těm klukům vysvětlovat, že prostě nic nechce a jestli s tím maj problém, ať ho klidně třeba zabijou, ale že to triko prostě NE. Jestli jsme do teď museli působit jako legračně pomatená partička, od teď jsme byli prostě jen čuráci. Já jsem se jako bonus ještě zřítil do nějaký díry vedle pódia… kristepane.

V půl jedenáctý Joxi říkal, ať počkáme do jedenácti, že lidi ještě příjdou, tak jsme počkali… a jako obvykle se pár zájemců odněkud na poslední chvíli zase vynořilo. Klempa (měl tady sraz se sestrou, vybrala si teda fakt tu nejpodivnější štaci) řikal, že venku to zní jako velkej koncert, kde je pět set lidí, ale vevnitř se ukáže, že jich 470 nepřišlo. Lyssa byla trochu bez šťávy, OTK výborný, jen jsme strašně bojovali s baskičtinou, eskerrik asko, mila esker… ale nakonec všechno ok, desky prodaný, El Clásico vyprodaný, lavina piv ve dvoudecovejch lahvích, měli jsme doordeal a dostali jsme víc peněz, než jsme čekali… ty jo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Záhoře nakonec jeho fanklub dostihnul, když si čistil zuby.  To první triko si vzal nakonec Kupón (modrý s baskickejma nápisama, v tom se bude honit voda), ale pro Záhoře našli jiný (větší) a šli za nim, aby si ho vzal a nechal se vyfotit na plakát na streetballovej turnaj, kterej v Gastetxe budou pořádat. Záhoř se zatvářil, jako kdyby ho fakt hrozně nasrali, kluk s foťákem se ho leknul a pro jistotu zacouval za sloup. Radši jsem zbaběle utek, navíc mě pronásledoval jinej Bask, kterej pořád opakoval, že hrajeme moc nahlas a že to není šetrný k bubeníkovi. Venku jsme pak jen čekali, jak tohle celý dopadne: nakonec teda kluci svou fotku maj, ale představa, že Andoaín bude olepenej plakátama se Záhořem v pyžamu, dresu a s kartáčkem na zuby, je prostě… fascinující.

Jinak je vidět kulturní změna: hispánská srdečnost trochu ustupuje baskický urputnosti, míň objímání, víc zarputilosti. Místní ze scény si dávaj normálně granáty, ale neodjištěný. Jsme totiž hrající etnologové na cestách.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když jsme před tejdnem přijeli do Španělska, kluci se učili různý důležitý slova, a u jednoho jsme si řekli, že je fakt dobrý ho znát: fracaso, čili katastrofa neboli průser. Dneska jsme tomu byli fakt blízko, ale nevim, jak je to možný, zase to dopadlo dobře. Jinak tohle je první trochu hardcore noc, po tejdnu v hezkejch bytech a postelích spíme na zemi ve smrdutý lezecký místnosti, na stropě a na zdech jsou všude úchyty a karabiny, bojíme se, že na nás v noci někdo slaní. Zejtra zase do Francie, zase pořádný štreky před náma.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s