Úterý, Alicante, Bar Jendrix

 

V odborný literatuře se popisuje velmi raritní úkaz, tzv. „alkoholovej platfus“ – a ty vole, pan Ganjalood ho má.

V Benicarló jsme se ubytovali v dřevěným baráku Baltyho rodičů, kterej jejich rodina používá jako chatu. V okolí nic moc není, ale dům byl hezkej, kolem samý olivový háje a artyčokový pole. Šílený bylo – je začátek října – , že tady je prostě léto. Ne to babí, ale poctivý léto u moře, odpoledne asi dvacet osm stupňů ve stínu, teplý subtropický večery. Občas je to celý trochu surreálný. Ještě jsme nevyndali nikdo bundu nebo mikinu.

Ale zpátky k Paz: seznámili jsme se po koncertě v Café Lion, je to moc hezká, milá a šikovná holka, s kterou chodí Balty, a je to tatérka. Chápete to… tohle byla prostě ŠANCE. Dohodli jsme si („my“ v tomhle případě znamená Vítek a Yoz a já) všechno ještě večer. My s Vítkem jsme měli jen takovou rámcovou představu, kterou nám Paz sama ztvárnila, čili to bylo v pohodě, ale Ondřej byl trochu větší sousto. Co je ještě větší výzva než nazvučit kapelu zvukaře? Ano, správně, potetovat zvukaře…

Balty nás tři odvezl dopoledne k nim domů na tetovací seanci, zbytek party se chvíli válel na chatě a pak přijel za náma. Balty s Paz (a jejich psem Carlosem, což je úplně slepej mopsík, kterej měl v noci něco jako mrtvičku, tak mu nebylo právě nejlíp, trochu jsme se o něj báli) bydlej ve městě Vinaros hned u pláže, a tak se Klempa, šťastnej jako blecha, konečně posadil s notebookem do plážovýho baru a věnoval se svýmu kofeinismu. Kupón, Záhoř a pan Ganjalood se vrhli do vln a odplavali někam na Korsiku. Když bylo po všem, posbírali jsme po městě zbytek crew a vyrazili směr Alicante.

DSC_1142

Jeli jsme pořád na jih a všechno nasvědčovalo tomu, že se přesouváme do jinýho civilizačního okruhu, možná i na jinou planetu: minuli jsme město Benidorm, který vypadá jako klingonská Dubaj, fakt pozoruhodnej skyline, umělecky založený jedinci v autě jen dělali „ááááá“ a „éééé“, palmy vytlačily normální stromy, bylo vedro a vlhko… a my pak dorazili do baru Jendrix (čte se to Chendrix a znamená to Hendrix) o dvě hodiny pozdějc. Miguel a Mauricio byli dost nasraný, jsme teda fakt čúráci.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Alicante vypadalo moc dobře: jetý středomořský město a jeho část, kde jsme byli, si fakt nehrála na nic nóbl – tady si připadám jako doma. Bar Jendrix byl dost hnusnej: retro bar, kterej předstíral, že je rok 1994 (Záhoř se culil jak měsíček, znal všechno, co hráli), hajzly jsou v jeskyních a sedí tam Frank Zappa. Ale Miguel byl zlatej, nakonec nám odpustil, ukázalo se, že se vlastně známe – byl kdysi v Praze na turné Mirandy jako řidič. Akce byla rychlá, přijeli jsme v sedm a museli v osm začít hrát, tahle nám známá praxe tu zdá se funguje taky. OTK spustili nakonec v půl devátý, klub byl úplně prázdnej, ale při první věci se ty lidi zase odněkud vynořili, jak to tady dělaj? Nebylo jich tolik jako minulý dny, ale nakonec to bylo fajn, i když majitel baru sral bohy a pořád chtěl, aby se hrálo potichu a podobně. Lysse se naštěstí podařilo skončit na sekundu přesně v deset, tak se Miguelovi ulevilo, že nebude průser, všichni byli spokojený a nakonec teda bylo všechno v pořádku. Nebylo to tolik „emocionante“ jako Barcelona a Benicarló, ale každopádně super večer.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po koncertě (dokonce jsme podepisovali desky, v Alicante přišlo totiž asi pět chlapů a jinak to byly samý holky) šli lidi chlastat do jinejch barů, což vzhledem k divnýmu barmanovi v Jendrixu nebylo divu. Osaměli jsme, a jelikož nejlepší je dělat totéž, co místní, vzali jsme Miguela a šli taky do jinýho baru dát si tzv. chupito. Miguel vybral podnik jménem El Brujo a měl šťastnou ruku, byl tam barman, kterej ví předem, co si hosti chtěj dát, a než se posadíš, máš de facto nalito. Něco jako Míra a Jarda ze Sedmičky. Takže orujo, anis, orujo, anis… založili jsme si pro jistotu speciální fond na chupitos.

Bydleli jsme v domě Miguelový matky, která je místní umělkyně-keramička, proslavená muralama na veřejných budovách v tomhle regionu. Dům byl dost neuvěřitelnej, ale o tom víc zejtra. Byl tu pochopitelně bazén, tak jsme si dali další chupito v altánku a pochopitelně část výpravy neodolala a smočila se. Někomu nezasvěcenýmu možná mohlo připadat, že ve vodě je pár nahejch chlapů, který hajlujou při měsíčku, ale šlo jen o to, aby se nenamočilo čerstvý tetování, a stejně to bylo levou.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s