Sobota, Arles, Mas Eden

 

Un merde bio avec mrdka, s’il vous plait

Day off hned druhej den turné? Původně ano, ale nakonec realita pohřbila všechny plány. Ale postupně.

Noční průjezd do mlhy zahaleným Německem jsme přežili se ctí, ráno nás zastihlo už nedaleko Ženevy. Ze Švýcarska jsme viděli jen dálnice a benzinky, tohle je prostě ta nekonečná řehole kapel na turné.

Pak jsme vstoupili do Francie: poznalo se to podle klesajícího stupně organizovanosti a podle lepšího počasí. Snídani jsme odkládali tak dlouho, že se z ní stal de facto oběd: Záhoř rozhodl, že to pravý místo pro sedm unavenejch statečných je v Annecy, lázeňským městečku v Savojsku, který leží jednak na břehu jezera a jednak pod poměrně impozantní horou, která se tyčí nad tím jezerem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Rozložili jsme se na břehu jezera, vybalili všechny zásoby a až teprve v tu chvíli nám došlo, jak královsky nás Maike zásobila na cestu. Jezero bylo super příjemný: hrály si tam děti, lidi se povalovali na břehu a Francouzi šahali Francouzkám nenápadně na zadky, jak se oteplovalo, všichni odkládali šaty a lezli do vody, tak jsme je pozorovali, odpočívali a nechybělo nám nic. Když přišli dva kluci s provazama, který přivázali ke stromům, Yoz nám vysvětlil, že tohle je taková zvláštnost Annecy: město platí veřejný zaměstnance, který narovnávaj na břehu jezera křívě rostoucí stromy. Dělá se to tak, že se strom přiváže k jinýmu stromu a pak se na tom provaze skáče, dokud se trochu nenarovná. Fascinovaně jsme sledovali tuhle donkichotskou činnost, vypadali jako provazochodci, ale s ekologickým přesahem.

DSC_1174

Trochu jsme se pak rozprchli kolem jezera a sešli se zase u kafe v jedný pizzerii, kde jsme se dívali na jezero, městečko a přístav, pili to kafe a pozorovali párek gayů, který kousek od nás vesele švitořili na trávě. Byla to klasická situace: mladší z dvojice vypadal jako znuděnej řeckej bůh, starší – taky celkem zachovalej, až vyzáblej – do něj bez ustání hučel. Mladej trpělivě poslouchal, ale bylo vidět, že nervozitou škube trávu, na který leželi, ale současně svýho přítele respektuje, tak mu nechce říct, aby už držel hubu. Bylo to jako nějakej napínavej severskej citlivej film, dokud jsme nezjistili, že je to Vítek se Záhořem, který se straněj zbytku výpravy a povídaj si o paličkách. Nebo bůh ví o čem, když jsme na ně udeřili, slyšeli jsme slovo „bělmo“.

Na dnešek jsme měli domluvený spaní u člověka jménem Hervé, bratra Aline, což je sousedka… to je jedno. Bylo to kousek za Arles, v Provence, v idylický (nebo bukolický?) krajině (byla tma, když jsme přijeli), v červeným zahradním domě. Snědli jsme šest kilo sýra, dvanáct baget, tři kila oliv a vypili sedm lahví místního vína. Byl to mimořádně příjemnej večer… ale tyvole, tohle je tour report a ne deníček z dovolený.

DSC_1189

Než jsme dorazili do Arles, podíval se Yoz na poštu a našel tam mail, že jestli chceme, udělaj nám jedni kámoši přes jiný kámoše koncert v Orange. Ano, v tom Orange, jak tam Robertovi Smithovi Simon Gallup sebral vlasy. Totálně a doslova last minute akce, úplně nás to zaskočilo. Krátce jsme zvažovali se na to vysrat, protože to bylo celý absurdní, ale nakonec zvítězila touha naplnit naši misi. Orange bylo po cestě do Arles, bar se jmenoval Con Eden… nikdo tam samosebou o tom nevěděl, ale Hervé (jinej, tady se každej jmenuje Hervé, podobně jako na Novoopacku zase Zdeněk) řikal, že to nevadí, že se tam stejně chodí chlastat. Rozhodli jsme se pro kratší sety, Lyssa odehrála nejtišší koncert ve svejch dějinách, už to hraničilo s akustickým vystoupením. OTK jsou v těhle situacích jako ryby ve vodě. Lidi byli spokojený, ožrali jsme se pak se všema dvanácti návštěvníkama jako zvířata, to víno je smrt, pastis je likvidace… Hervé nás musel odvézt do Arles, byl úplně zlatej, nikdy na to nezapomeneme.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ráno jsme se probudili v tak špatným stavu, že jsme se museli navzájem ujišťovat, že se nám to nezdálo. Zkontrolovali jsme aparát v autě, nevypadalo to, že by někdo něco vůbec od Schwerte vyndaval. I těch deset triček, který jsme prodali, bylo na svým místě. Na podrážkách jsme ale měli samý hovna, to včera nebylo. Dům byl posetej lahvema od vína, všichni jsme byli takový nějaký šedivý, vypadali jsme jako Švýcaři. Jako já se omlouvám za zmatený vyprávění, není mi teď moc dobře.

Na ráno jsme si schovali k snídani lahev růžovýho vína (sic!), ale bohužel ji Kupon dal tak nešikovně do lednice vychladit, že ji Ganjalood ráno roztříštil o dlažbu: tak nemůžeme ani naplnit pravidlo, že ve Francii musíš řídit přiožralej.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s